Londýn byl plný nadšení a obrovských emocí: Vyplatí se žít

LONDÝN – Londýnské XIV. paralympijské hry, které se v neděli skončily, byly výjimečné především úžasnou atmosférou, která vládla na všech sportovištích. Britové se ukázaly jako fantastičtí hostitelé a soutěže v návštěvnosti v ničem nezaostávali za tím, co celý svět sledoval na Hrách XXX. olympiády, které svátku hendikepovaných sportovců předcházely.

Tribuny všech sportovišť praskaly ve švech od prvního po poslední den. Sportovci mohli klidně zapomenout na svůj zdravotní postižení a vychutnat si soutěže před nadšeným publikem stejně jako jejich zdraví partneři.

“Toto byla nádherná oslava sportu.Absolutní špička, “ pochvaloval si 80-tisícovou diváckou kulisu na Olympijském stadionu slovenský vrhač tenisu na vozíčku Miloslav Bardiovský, který v 53 letech absolvoval svou paralympijské premiéru av hodu diskem skončil na výborném sedmém místě. “Splnil se mi můj sen. Chtěla jsem soutěžit při umělém osvětlení a před plným stadionem.Je to úžasné, “ přidala pátá nejlepší diaľkarka světa mezi tělesně postiženými Lenka Gajarský, která se narodila bez rukou.

” Podlehla jsem atmosféře, před sedemnásťtisícovou kulisou jsem nikdy v životě neplavala, “ přiznala zrakově postižená plavkyně Karina Petrikovičová. “Ještě nikdy jsme nesoutěžili před takovým publikem,” shodli se všichni Slovenské lukostřelci.

paralympiády byla mnohem emotivnější než olympiáda. Sportovci se nestyděli za své slzy štěstí, ale ani zklamání a dávali volnou cestu svému nitru. Všichni však ukázaly především obrovskou morální sílu.Už to, že vůbec mohli v Londýně startovat, považovali za své obrovské vítězství nad nepřízní osudu.

“Já jsem ráda, že jsem tu mohla být. Je to pro mě velká zkušenost a jsem ráda, že jsem to mohla absolvovat. Mým cílem bylo zúčastnit se paralympiáde a přijít do cíle. Těším se z toho, že jsem to zvládla a podařilo se mi to tak, jak se mi podařilo, “ nedívala se na své umístění cyklistka Simona Matičková.

< b> “Sport hendikepovaných beru jako životní filozofii. Přestože jsem na vozíku, stále si díky němu udržuji kondici, jsem schopen postarat se sám o sebe. Momentálně absolvuji doktorandské studium na bratislavské FTVŠ. Pro člověka se tím, že utrpí úraz, život nekončí, ale dostává nový rozměr.Pro mě to byla nová výzva, těžká zkouška, náročná na zpracování, ale dnes už žiji nový život, “ optimisticky a inspirující dodal Miloslav Bardiovský.

Zdravotně hendikepovaní sportovci jsou důkazem toho , že se vyplatí bojovat s životem. “Žít se vyplatí,” uzavřel cyklista Jaroslav Švestka, který v 21 letech přišel o pravou nohu po amputaci, která byla důsledkem objevení zhoubného nádoru v koleni.